UA-37424765-1

Proč Cesta funguje ?
Cesta je jedinečná metoda, která dokáže odkrýt potlačené emoce a buněčné vzpomínky, které mohou vést k nemocem, a umožní zbavit se jich. Dovolí vám zažít neomezenou radost, klid a lásku, které máte v sobě.  Všichni toužíme odkrýt obrovský potenciál, který se skrývá uvnitř každého z nás.  Metodami Cesty se každý může osvobodit od dlouhodobých emocionálních bloků a tělesných nemocí.

Již v úvodu jsem se zmínila o podílu vědomí a podvědomí na udržování našeho zdraví a vzniku a prožívání emocí. Tomuto tématu se věnuje mnoho odborníků různých směrů. Význam výše zmíněného Carla Gustava Junga je již dostatečně přijímán a ” vědeckost” jeho metod, jejichž oprávněnost prokázal čas, dnes stále více dokazuje kvantová fyzika.

Dr. Deepak Chopra je  odborníkem v oboru buněčného uzdravování v oblasti zdraví těla i duše. Jako lékař praktikující v oblasti klasické medicíny se stal vysoce uznávaným endokrinologem, který se soustředil na studium případů těch nemocných, kteří se uzdravili ze závažných nemocí, ačkoli podle klasické medicíny neměli žádnou šanci na přežití.

Brandon Bays, autorka metody Cesty, studovala jak u Dr. Chopry, tak u Anthonyho Robbinse, dalšího uznávaného znalce oboru. Dokázala si vyléčit rakovinu dělohy a při svém léčení pochopila podstatu samoléčení emocionálních vzpomínek uložených v buňkách. Vymyslela a propracovala metody, kterými se může uzdravit každý, kdo je ochoten pro své uzdravení změnit svůj dosavadní úhel pohledu na sebe sama.

 

Klasická medicína a naše vychování a vzdělání v nás vzbuzují dojem, že stačí stále podrobněji chápat vztahy a funkce jednotlivých systémů až na úroveň buněk a molekul a naše zdraví pak již závisí jenom na úrovni výzkumu a dostupnosti přípravků, které poškozené vztahy a funkce opraví. My pak věříme, že naše mysl – tedy konkrétně myšlenky vědců a odborníků – dokáže léčit nemoci odstraněním příčin poškozených vztahů. Přesto je dnes velmi mnoho lidí chronicky nemocných, trpí nejrůznějšími neduhy, jsou prakticky celý život stresovaní a zvláště nemocnost dětí je tak vysoká, že snad není dítě, které by už v předškolním věku nemělo vlastní zkušenost s průmyslově vyráběnými léky. Kdyby to naše mysl dokázala, uzdravila by nás už dávno. Vědomě dnes věnujeme více pozornosti správné výživě, zdravému životnímu stylu  a optimálnímu střídání duševní a tělesné zátěže a přesto je mnoho  z nás stále  nespokojeno samo se sebou, neumíme si vychutnávat své nesporné úspěchy, netěší nás normální vztahy s rodinou a přáteli  atd. Prostě se neustále honíme, abychom měli všechno, co si myslíme, že potřebujeme ke štěstí a když to máme, chceme zase další … věci, zážitky, vztahy  atd.  Ivo Toman to velmi přesně označil, že žijeme v Zítralandu. Nežijeme tady a teď. Mnozí lidé řeší neustále svou minulost jako kdyby ji mohli změnit. Minulost nezmění ani Bůh. A tolik lidí vydává svou energii při neustálém probírání minulosti. Taky nežijí tady a teď. I oni jsou nespokojení a cítí se nemocní. Přitom všichni víme, že každý má v sobě vnitřní moudrost zodpovědnou za tlukot srdce, obnovu buněk, dýchání i během spánku a všechny další činnosti našeho těla. Tato vnitřní moudrost je vlastně tou částí našeho těla, na kterou nemusíme vědomě myslet, běží stále pravidelně a správně jako by bylo tělo řídil  autopilot. Tato vnitřní moudrost existuje neustále po celou dobu našeho života – TADY a TEĎ neustále pečuje o naše tělo. Je to naše podvědomí, jehož hlavním úkolem je udržet nás zdravé.

Naše tělo s námi “hovoří” prostřednictvím různých příznaků, které nás chtějí přimět chovat se podle toho, co naše tělo tady a teď potřebuje.   Naše kulturní prostředí nás však nutí mnohé tyto signály našeho těla přehlížet nebo potlačovat. Při tom vznikají nejrůznější emoce, které však neprojevujeme buď vůbec a nebo jen v nenápadné přitlumené formě.  Emoce jsou však velmi staré biologické projevy, proto je nelze potlačit trvale. Zůstávají uloženy v buňkách našeho těla. Energie, kterou jsme museli použít k potlačení emocí , nám pak celý další život chybí a ztěžuje normální fungování postižených molekul, a tedy i celých systémů, v nichž byly buňky postiženy. Tyto buněčné vzpomínky dokáže metoda Brandon Bays objevit a procítěním emocí, které původní vzpomínky vyvolaly, dojde k opětnému zvýšení dosud blokované  energie.  My opět pocítíme příval energie, chuti do života a schopnosti prožívat radost a štěstí. Jsme zase schopni žít tady a teď, vychutnávat svůj život.

Dr. Chopra také vysvětlil, jak se buněčné vzpomínky předávají z jedné generace buněk na druhou. Buňkám jater trvá regenerace šest týdnů, buňkám pokožky tři až čtyři týdny – uvědomte si blednutí pokožky po opálení. Výstelka žaludku se obnovuje během čtyř dní, takže pokud odstraníme příčiny žaludečního vředu, zahojí se do čtyř dnů sám. Buňky očí se kompletně vymění do dvou dnů – po operaci šedého zákalu oční čočky se oko do dvou dnů dokonale zhojí.  Proto dr. Chopra studoval jak je možné, že si buňky předávají řadu let různá onemocnění, když jsou tak úžasně schopné regenerovat.

Poslední výzkumy DNA prokázaly, že v přírodě existuje dvojí druh regenerace : jednak rychlá, při níž vzniká mnoho chyb a pomalá bez chyb. Největšího rozvoje dosahují ty druhy, jejichž buňky se dokáží množit velmi rychle, byť s chybami. Organismy mají rozvinutý systém oprav chyb, ke kterým přitom dochází. Tak je tomu i u lidí. Naše buňky se množí rychle a často i s chybami – s degeneracemi, s nádory a podobně.  Náš  imunitní systém je velmi schopný a veškeré chyby hned opravuje. Tato souhra rychlé obnovy buněk a rychlých oprav vzniklých chyb je podstatou rozvoje biologických druhů, tedy i člověka. Imunitní systém jako součást schopnosti adaptace, je jedním ze tří základních předpokladů života. U složitého organismu jakým je člověk,  je však součástí složité soustavy psycho – neuro – endokrino – imunitního systému, který musí dobře spolupracovat, aby byl člověk zdráv. V dnešní době jsme však velmi významně vystaveni stresu, a to jak psychickému – zvyšování nároků společnosti na jednotlivce, tak chemickému – životní prostředí  a farmaka, biologickému – přežívá mnoho jedinců, kteří se dříve nemohli ani narodit nebo umírali v dětském věku a sociálnímu – žijeme ve velkých městech a jsme osamělí nebo stresováni přelidněním apod.

A tento stres vyčerpává  imunitní systém, který pak nestíhá opravovat všechny vznikající chyby a v našem těle se množí poškozené buňky. Když však dokážeme uvolnit nějakou buněčnou vzpomínku, dojde k obnovení původní energetické úrovně buněk, a ty mají potom k dispozici dostatek energie k nutným opravám. A tak se po uvolnění buněčných vzpomínek člověk cítí nabitý energií, cítí se velmi uvolněný, lehký a  šťastný, protože vnímá, o kolik je mu lehčeji. Tuto zkušenost zažije každý, kdo se dovede uvolnit natolik, aby dopřál své mysli odpočinek a poddal se úplně řeči svého těla. Stačí se uvolnit a klidně dýchat. A když se objeví nějaká emoce, je třeba NEBRÁNIT SE JÍ. 
Prostě ji procítit, ať bolí  sebevíc. Je to jako s vlnou tsunami – i když je mohutná, prochází mořem aniž by na hladině byla vůbec znát.  Ale ve chvíli, kdy se jí do cesty postaví překážka, se projeví její zničující energie. S emocemi je to stejné. Poddejte se jí a ona vás bude třicet vteřin bolet a trápit, ale pak odejde jako mrak z oblohy.  Odpluje a nezanechá po sobě stopy. Pokud se jí postavíte a bráníte se ji procítit, veškerá její energie se spotřebuje na ” udržení obranné zdi”, v buňkách, které se jí postavily “srazí ”  energii na nižší úroveň a vy zůstanete rozhození, neklidní a bez energie. Neurobioložka dr. Candance Pertová prokázala, že tzv. opiodní receptory na povrchu buněk, které nazvala ” molekuly emocí” se podílejí jako hlavní složka na rozvoji autoimunitních a chronických nemocí.

Všechno, co potřebujete, je vědomí, že cítit emoce a procítit je pokud možno ihned, jakmile se objeví, je naprosto přirozený způsob žití a že JE TO BEZPEČNÉ. Cítit emoce je bezpečné, když nasloucháte řeči svého těla, které vás vždycky spolehlivě zavede jenom k té vzpomínce, kterou jste již připraveni přijmout. Vaše tělo vám vždycky pomůže najít jenom to, k čemu jste již zralí.

Jistě že je to úplně odlišný způsob léčení, než na jaký jste byli dosud zvyklí.  Lidstvo je dnes již dostatečně zralé, aby tyto nové metody začalo používat. Dříve byly tyto metody vyhrazeny pro ” osvícence”, ať se nazývali jakkoli. Dnes jsou dostupné každému, kdo má dost odvahy hledat sám v sobě a přijmout svůj podíl na tom, že jeho tělo nefunguje optimálně. Chce to odvahu přijmout se i se svými chybami, protože to odporuje naší představě o naší dokonalosti. Ale to je přírodní zákon : pracovat rychle a s chybami a dokázat je rychle opravovat. Takto pracuje naše podvědomí.  Takto se vyvinul i člověk jako živočišný druh. Proto v procesech využíváme metody, které nás spojí s naším podvědomím.

Cenou za proces Cesty je ztráta iluzí o sobě samých, mnoho potu a často i slzy. Výhrou je schopnost znovu prožívat radost,  zvyšování hladiny energie a zlepšení nálady. Vizí, k níž směřujeme, je naučit se žít tady a teď v dokonalé harmonii těla a duše.

Slovy Carla Gustava Junga, zakladatele moderní psychologie: ” To, co má člověk v sobě, ale nežije tím, roste a míří proti němu. Každý, kdo přehlíží instinkty, jimi bude přepadem zezadu.”

John Lennon to vyjádřil poetičtěji: “Otočte se čelem ke slunci a všechny stíny padnou za vás.

A na závěr moje oblíbená věta: “V životě nejde o to, jak přežít bouři, ale jak tančit v dešti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
Těším se na ty, kdo v sobě našli odvahu přijmout se i se svými chybami a milovat se takové, jací jsou.
Protože takoví jsou jedineční. A největší bohatství přírody je v diverzitě druhů.