UA-37424765-1

Proč lékařka na konci kariéry v oblasti  medicíny založené na důkazech sama sebe léčí jinak ?

Karel Čapek kdysi napsal: “Naše řeč je moudrá. Dělá rozdíl mezi jsem přesvědčen a přesvědčil jsem se.”
Já jsem se přesvědčila, že alternativní metody přinášejí neobyčejné a trvalé výsledky.

Medicína založená na důkazech používá k prokázování účinnosti nejrůznější statistické metody. Vychází z toho, že pokud nějaký jev ovlivní nějakou látkou nebo postupem, získá informace o účinnosti dané látky či postupu na následující jev. Anebo předpokládá, že když jev B následuje po jevu A, je jev A nutně příčinou jevu B. Před lety jsem se sama přesvědčila, jakou výpovědní hodnotu má poctivě zpracovaná statistika. Tři dny jsem na základě zdravotnické dokumentace vypisovala všechny nemocné cukrovkou a třídila je do skupin podle druhů léků, kterými byli léčeni. Po odevzdání mě informovala úřednice statistického úřadu, že mám diabetiků příliš mnoho a že to takhle nemůže být.  Bylo.  Statistiku odmítla přijmout. Požádala jsem ji, aby mi řekla, jak to smí být.  Musela jsem uvést nižší čísla a statistiku mi přijala. Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že výpovědní hodnota statistik závisí na mnoha proměnných a původní sledovaný jev se jimi nedokazuje. Dokázat smím jenom to, co má být dokázáno .

Klasická medicína se zajímá o to, co vidí nebo může nějak dokázat. Přírodní medicína se zajímá i o to, co není vidět a dává o sobě nějak vědět. Informace je patrná, i když příčina není vidět. Nemoc je reakce na něco, co nějakou dobu působilo a co jsme přehlídli nebo i dlouhodobě přehlíželi. Příčina existuje vždycky. Zákon akce a reakce je fyzikální zákon. A přírodní zákony se nedají obcházet.  Klasická medicína potlačí příznaky, ale neodstraní příčinu.  Lékař může poradit, jak se má nemocný chovat a co má dělat, aby se uzdravil, ale radu musí uskutečnit každý sám. Každý je zodpovědný za svůj život a za to, jak si ho zařídí. Nelze přenést zodpovědnost za zdraví a život na lékaře, léčitele, zázračný lék či zdravotní systém.

Změnu buď uděláte sami dobrovolně z jisté úrovně vědomí nebo ji na jisté fázi za vás udělá “osud” ve formě ” osudové rány” a vy jste ke změně životního stylu přinuceni.

 

 

 

 

 

Pak vstoupíte do ordinace lékaře a máte státním zdravotnickým systémem  zaručeno léčení   ” lege artis “, tedy podle schválených postupů a ve schváleném rozsahu. Lékař je povinen léčit vás podle platných doporučení v souladu se zákonem. Pokud tyto postupy nevedou k uzdravení, pomůže vám stát se závislým na lécích či léčebných postupech. V tomto systému nemá lékař jinou možnost. My pacienti si povinně platíme zdravotní daň, a tak si paradoxně platíme svoje závislosti. Důvěřujeme lékaři, protože je  vzdělán v oblasti léčení, a nám  někdy jde o život. S důvěrou však mnozí přeneseme na lékaře i zodpovědnost za vyléčení.

Když lékař doporučí zásadní změnu života – stravování, práce, bydlení, pohybu a další – a pacient ji neudělá, požaduje nadále pacient vyléčení po lékaři, který za něj ovšem změnu udělat nemůže a pacient se tak stane chronicky nemocným a  závislým na zdravotní péči, lécích …

Pacient má z pozorování svého chování pochopit příčinu své nemoci, uvědomit si, co nedělá dobře, to má přijmout a poučit se a chyby již neopakovat. Většina lidí však není připravena změnit svůj život. Když se ” tělo porouchá “, nechají ho v nemocnici jako v opravně a dál leží v posteli nebo požadují zázračný lék, který je uzdraví teď hned – včera už bylo pozdě – protože oni musejí …  Kdybych uměla takové zázraky, naprosto jistě bych se neživila prací ve státním zdravotním systému, který zatím rozhodně není dokonalý nikde na světě.

Sama jsem se přesvědčila, že medicína založená na důkazech (based evidence medicine)
mi nevyléčila ani jedinou z chorob, kterými jsem trpěla celá desetiletí – průduškové astma, migrény, vředovou chorobu a celou řadu dalších. Proto jsem se zajímala o přírodní léčení, absolvovala jsem Českou lékařskou homeopatickou školu a při dalším studiu jsem konečně objevila Cestu.  Již homeopatie mi přinesla obrovskou zkušenost, že k opravdovému uzdravení potřebuji velkou odvahu přiznat si svoje chyby a poučit se z nich. Studium homeopatie je velmi náročné a vyžaduje rozsáhlé znalosti, vynikající paměť a dobré pozorovací a dorozumívací  schopnosti. Homeopatie je velmi náročná na komunikační dovednosti.  Sami někdy nejsme schopni dobře popsat svoje pocity, homeopat naše slova může pochopit jinak, než jak je myslíme a my si zase můžeme ne úplně dobře vysvětlit otázky a rady homeopata, takže mu pak nedovedeme pravdivě odpovědět. Tato složitost může způsobit nedostatečný účinek léčby.  Tuto nesmírnou náročnost jinak úžasné homeopatie Cesta nemá. Tato složitost může způsobit nedostatečný účinek léčby.

Cesta vyžaduje pouze  otevřít se pravdě o sobě samých. Každý mluví svými slovy o svých pocitech a terapeut jej podporuje , aby se uvolnil a svým pocitům se nebránil.  Je vyloučena možnost nedorozumění, protože celým procesem prochází každý svým způsobem, svým tempem, mluví svými slovy a mluví o svých potížích. Terapeut provází procesem Cesty, kterou si každý volí sám.

 

 

Pak už jenom stačí zapojit představivost.  Albert Einstein kdysi řekl, že představivost je důležitější, než znalost.  Když si představíte jablko a soustředíte se na jeho barvu, vůni, chuť a pocit, jak je velké a šťavnaté, aktivují se v mozku stejné nervové dráhy, jako kdybyste jej opravdu jedli. Když najdete bolestivou vzpomínku a dokážete ji ve své představivosti zpracovat  jako byste točili nový film, vytvoříte si nové nervové spoje, jako byste prožili tu situaci vámi zvoleným způsobem. Jako když vymažete starý soubor a přepíšete jej novým. Pak dokážete odpustit sami sobě i to, jak jste se k sobě chovali.  Naučíte se chovat se jinak a vystoupit ze začarovaného kruhu svých emocí.

Pokud máte touhu se opravdu uzdravit,  odvahu odkrývat staré bolestivé vzpomínky a máte dost představivosti, vykročte na Cestu. Nikdo jiný to za vás neudělá. Jenom vy sami se můžete probudit.

” Kdo není připraven změnit svůj život, nemůže se uzdravit.”
(Hippokrates)